čtvrtek 25. srpna 2016

Rozlučkové záložky

Jak se říká - když se zavřou jedny dveře, druhé se otevřou. A to platí i v případě zaměstnání. Když jsem před třemi lety nastupovala do toho svého, myslela jsem si, že to bude jenom na chvíli, než se postavím na vlastní nohy a než si najdu něco lepšího. Jenže světe div se, ono to s tou vysněnou prací nebylo ani zdaleka tak jednoduché, jak si tenkrát moje čerstvě bakalářská hlavička myslela. Ke všemu mě tlačily i vnější okolnosti ohledně stěhování od přítele, hledání bytu, s tím spojené výdaje, takže jsem si nemohla moc vybírat.

A když už člověk jednou práci má, je dobře placená a natrefí na skvělý kolektiv, zjistí pak, že se mu vlastně už moc ani hledat nechce. Navíc se nenašla žádná nabídka, kvůli které bych riskovala odchod z jistoty. A tak jsem na tom nepopulární místě na poště zůstala až do teď. 

Před dvěma měsíci se totiž přece jenom jeden inzerát práce vyskytl. Bylo u něj zřejmé, že nepůjde o žádnou kamufláž podomního prodeje nebo práce na živnostenský list s provizemi a pokud nebudu naprosté tele, tak snad nehrozí ani to, že by mě po třech měsících zkušební lhůty ze zištných důvodů vyhodili.

Dva měsíce výpovědní lhůty utekly nehezky rychle a mě čeká tento pátek rozlučkový večírek se všemi kolegyněmi i paní vedoucí. Stál tudíž přede mnou otazník, jak všechny adekvátně obdarovat něčím na památku. O tom, že scrapuji, většina ví a některé kolegyně dokonce mých "služeb" opakovaně využily. Přišlo mi proto logické, abych všech vytvořila nějakou osobní a tématickou záložku. Hrála jsem si s myšlenkou, že každé udělám záložku přímo na "tělo", ale u některých jsem si nebyla jistá, jestli bych se na 100% trefila, a proto vyhrál nápad druhý. A sice ten, udělat všem záložku sice stejnou, ale za to ryze pošťáckou. 

A tak vzniklo těchto 11 krasavic. Vrchní strana je téměř totožná, ale na zadní stranu jsem každé napsala nějaký citátek, který podle mě danou osobu vystihuje nebo jí má nějakým způsobem nakopnout, čímž jsem dodala i onu osobní rovinu. Záložka bude součástí malého balíčku, který každá z kolegyněk obdrží. 


3 kusy k sobě slepené barevné vysokogramážové čtvrtky, razítka mincí a bíle vyembosované poštovní razítko. Bílá gelová tužka, zpevňovač, zlatá průchodka, stužka a ručně obkreslený a vystříhaný motiv pošťácké trubky. To všechno x 11. Asi v půlce jsem myslela, že mě z toho klepne, ale nakonec jsem to dala. Doufám, že to kolegyním udělá aspoň trochu radost, dárek ocení a že si díky tomu na mě občas vzpomenou. 

pátek 19. srpna 2016

Svatební jmenovky

Scrapu jsem se věnovala asi půl roku, když mě moje kamarádka oslovila s tím, že by si u mě ráda objednala jmenovky na jejich svatební tabuli. 

Musím říct, že jsem zpočátku dost váhala, protože vím, že se jí hned tak něco nelíbí a když má kamarádka jasnou představu, jen těžko pak hledá něco, co by se jí vyrovnalo. Navíc jsem si připadala pořád ještě jako úplný začátečník a nevěděla jsem, jestli se dokážu s takovým závazkem, který uvidí docela dost lidí, zdárně popasovat. 

Ale nakonec jsem s nabídkou souhlasila a pustila se do toho. Barva byla daná už od začátku, základní podoba jmenovek také. Zbývalo mi tedy jen vymyslet adekvátní zdobení. Nic přeplácaného jsem nechtěla, ale zase mi bylo jasné, že svatba vyžaduje specifický styl. Nakonec bych se za svou volbu nejradši profackovala, protože nic pracnějšího jsem si asi vybrat nemohla, ale když jsem se do toho jednou pustila, tak nebylo cesty zpět. Navíc prototyp byl již odeslán budoucí nevěstě a té se moc líbil. Pak mi zbývalo už jenom dodělat dalších 48 jmenovek :D 

Podklad tvořila vínová čtvrtka. Na ni přišla bílá čtvrtka s černě vytištěným jménem svatebčana, která byla vlastně i hlavním zdobením. Spodní okraj jsem totiž obordurovala krajovou raznicí, která imituje krajku. A celek pak jenom už doladily výseky kytiček právě z oné okrajové raznice. Opět v bordó barvě. Na fotkách jsem jmenovky v "rozloženém" stavu, kvůli snadnější přepravě k nevěstě. Představte si je proto ve finále postavené na stole jako "stříšku". 




Po této zkušenosti jsem už zase o něco chytřejší a vím, že příště bych určitě postupovala úplně jinak, ale musím říct, že to byla zajímavá a přínosná zkušenost. 

Každopádně nejdůležitější pro mě bylo, že se jmenovky líbily ;) 

pondělí 15. srpna 2016

První pokusy o layout

Jedna z věcí, které mě lákaly na scrapu nejvíc, byla představa toho, že si sama budu moci vyrobit originální koláž z fotografií. První pokusy byly dost nesmělé a omezení představoval hlavně nedostatek materiálu, ale i tak jsem se do nich chtěla za každou cenu pustit. 

Když se teď na celý proces dívám s odstupem času, asi jsem měla být trpělivější a vrhnout se na projekty o tak velké ploše až později. Jenže znáte to, člověk něco vidí, chce to vyzkoušet, a to hned teď. 

Několik prvních layoutů se tak neslo v ryze scrapbookingovém duchu. Po několika měsících jsem ale zjistila, že jenom papír mi k tvoření nestačí. Potřebovala jsem vrstvit, trhat, lepit, stříhat, dekorovat, barvit... Scrapbookové layouty na mě byly (a pořád jsou) moc uhlazené, čisté. Mám radši takový ten tvůrčí chaos, když všechno dohromady ladí, ale když to člověk pořád rozpitvá na jednotlivé dílky, tak vlastně zjistí, že je to pěkný bordel a zmatek :) . Neboli odborným názvem "mixed media". 

Jednou za čas se zase vracím ke srapbookovým věcem, abych si trochu oddychla od všech razítek, past, barev a dalších serepetiček... ale jinak... jsem už z počátku mého tvoření věděla, že mixed media budou mou velkou láskou. 

A jak že moje první pokusy o layouty vypadaly? Asi nějak takhle:

Úplně první koláž, na kterou jsem použila fotografie mého miláčka Charlieho. Kompozice nulová, zdobení jednoduché, ladění minimální... ale i tak jsem z ní měla po jejím dokončení hroznou radost. 

 Další hraní si s papíry dopadlo už o něco lépe. Celý dojem vypadá o poznání uhlazeněji a líbivěji.

středa 10. srpna 2016

Rohové záložky I.

Záložky mají oproti jiným výrobkům jednu velkou výhodu, a to je mimo jiné i důvod, proč mě tak baví - mají nespočet podob a možností provedení. 

Klasické rovné, s magnetem, korálkové, pletené... zkrátka, co vás napadne. Já mám v oblibě ještě jednu jejich podobu - rohovou. Ta sice nemá tolik prostoru pro zdobení a když vás zrovna chytne tvůrčí záchvat, tak máte docela problém, ale zato je možná o chlup funkčnější, než její rovná příbuzná a navíc nemá takové tendence z knížek vypadávat. 

Takže jestli máte problém s tím, že věčně záložky ztrácíte, vypadávají vám, lovíte je někde po taškách a pak místo nich používáte první věc, která vám padne pod ruku - sáhněte právě po této rohové variantě.

Tady máte několik ukázek toho, jaké jsem vyráběla já:



úterý 9. srpna 2016

Rovné záložky I.

Začít moje scrapbookové tvoření právě záložkami, mi přišlo jako naprosto logický krok, ke kterému mě vedlo hned několik důvodů:

  1. Jsem ulítlá na záložky všeho druhu a představa, že si budu moct některé vyrobit, byla víc než lákavá.
  2. Jde o relativně malý prostor na tvoření, takže mi přišlo, že toho nemám moc co zkazit.
  3. Zároveň ale záložky poskytují dost prostoru pro vyzkoušení všelijakých technik.
  4. Jak jsem už psala v úvodním článku - z počátku jsem oplývala vším možným, ale dostatek tvořivého materiálu to nebyl, takže se mi líbilo, jak jsou na něj záložky nenáročné.
  5. Předpokládala jsem, že by o ně mohl být zájem.
Co si budeme povídat, některé představy se ukázaly jako naprosto zcestné, ale i tak mi výroba záložek vydržela poměrně dlouho a i teď se k ní moc ráda vracím. 

A jak to máte se záložkami vy? Pokud jste pouze "konzument" - dáváte přednost originalitě a vlastnoručně vytvořeným výrobkům nebo spíše sáhnete po klasice, která leží ve většině obchodů?
A pokud se také věnujete výrobě - baví vás tvorba záložek, nebo se radši vrháte na jiné produkty? Podělte se o svoje názory a zkušenosti v komentářích pod článkem, jsem zvědavá :) . 

Tady už několik fotek toho, jak moje výrobky vypadaly v prvních měsících mého scrapování: 


A tak jsem začala...

O scrapbookingu jsem poprvé četla asi zhruba před 5 lety. Tuším, že bylo léto, já se o prázdninách nudila a pročítala jsem u našich babiččiny časopisy. V jednom z nich mě zaujal článek mladé paní, která se o mateřské dostala ke koníčku, který tu moc lidí neznalo. Vytvářela si vlastnoručně alba, koláže z fotek a další výrobky, jejichž základem byl hlavně papír. Tohle všechno pojmenovala pro mě neznámým pojmem - scrapbooking. Článek jsem dočetla, řekla si, že to vypadá zajímavě a že by mě to mohlo bavit, ale dál se k tomu nevracela. 

Byla jsem vždycky dost tvůrčí, ale moje kreativita spočívala především v psaní. Na rukodělné vyjádření jsem se moc necítila. Nebo spíš takhle - vždycky jednou za čas u mě propukl pocit, že se potřebuju nějak výtvarně vyjádřit, ale po počátečním nadšení, nákupu materiálu a prvních pokusech jsem pokaždé zjistila, že to nějak není ono a celá akce mě přestala bavit.

Až jsem začala znovu pokukovat po scrapu. Sjížděla jsem videa, prolustrovala několik prodejních webů, čímž jsem zjistila, že tento koníček už není ani zdaleka tak neznámý, jako když jsem o něm slyšela poprvé, ale neustále mě odrazovaly poměrně vysoké pořizovací náklady všech těch  potřebných serepetiček. 

Jasným povelem vesmíru k započetí mé scrapbookové kariéry se tak stala akce v prodejnách Lidl, kde měli zrovna tvořivý týden. Tam jsem viděla bloky s potištěnými papíry, sadu razítek, několik raznic a bylo vymalováno. Od té doby jsem každý měsíc přikoupila nějakou další trošku materiálu. Pochopitelně pokaždé když vidím nějaké video mnohem zkušenějších scrapařek, tak si říkám, jak uboze moje malá skříňka vypadá a že tohle bych taky nutně potřebovala, ale časem jsem zjistila, že ne všechno, co vidíte na netu, je potřeba. 

Od onoho první nákupu neuplynul ještě skoro ani rok, ale já už scrapbookingu, cardmakingu a především mixed media tvoření zcela propadla. Od té doby zkouším, po malých krůčcích vytvářím, sbírám zkušenosti a zjišťuju, co zvládnu. A proto jsem se rozhodla založit i tento blog, kam budu ukládat své postřehy, chlubit se s mými výtvory a třeba časem i návody pro nějaké začátečníky.

Doufám, že se vám tu se mnou bude líbit.

Peťka

A tady malá ukázka krušných začátků. Nějak se ale začít musí a mně přišlo nejjednodušší zkusit nejdříve záložky: