Od minulého pátku jsem poprvé v životě doma na neschopence. Stejně jako už po dva roky předtím, mě i letos trápí vleklá rýma, které se ne a ne zbavit a která se navíc ráda vráží až do dutin. Jenže tentokrát se doktor mýma modrýma psíma očima ukecat nenechal a nechal mě bez pardónu doma s tím, že jestli chci jít příště na punkce, ať si klidně do práce jdu. Holt skelnatost očí, kruhy pod nima, odřený nos alkoholika a hlas připomínající dítě Šmoulinky a Hulka asi nejsou tak okouzlující a vemlouvané, jak jsem si myslela.
Nutno podotknout, že včera jsem si nejednou říkala, jak jsem udělala dobře, když jsem MUDra. poslechla. A to sice ve chvílích, kdy mi z jedné nosní dírky rýma crčela, druhou jsem se celý večer nemohla nadechnout, dutiny mě bolely k zešílení, kolem mě se povalovaly haldy kapesníků, já se dávila tak, že jsem odbíhala pro jistotu do koupelny, když jsem se marně snažila stříknout si sprej do nosu (ten opět, z jedné nosní dírky vytékal ven, protože skrz tu hradbu neměl nejmenší šanci se probojovat a druhou mi pro změnu tekl až do krku) a přítel kolem mě poskakoval s výrazem dítěte o Štědrém dnu a hlásil, že vyšel nový díl Kanceláře Blaník.
Každopádně k něčemu to nechtěné volno je přece jenom dobré. Doma je sice ještě pořád nepořádek, protože jsem slabá jako moucha a nemám dost energie na to, abych se vrhla do úklidu, ale na psaní článků, čtení knížek a scrapbookingování to naštěstí vydá ;)
A i proto je tu další článek, který jsem se chystala napsat už nějaký ten pátek. Tentokrát jde o klasická blahopřání, která jsou vhodná k jakékoliv příležitosti.
Na prvním přáníčku jsem poprvé využila nově přišlou embossovací kapsu. Přání je jednoduché, protože jsem chtěla nechat vyniknout právě embossovaný vzorek. Je vyrobené ze světle modrého podkladu, embossovaného bílého papíru a zdobené jenom mašlí, chipboardem a výseky koleček z různých barev a kamínky.